Zbiroh v mlze

Stále je ještě mnoho míst, která neznám. Jedním z nich byl Zbiroh. I když jsem tu už před mnoha lety byla, moc si toho nepamatuji. Dnes sice nebylo nejlepší počasí na výlet - byla hustá mlha - ale i přesto jsem se sem vypravila. Ze zbirožského náměstí s pěkným kostelem sv. Mikuláše jsem vyrazila po zelené turistické značce k vrchu Světovina (560 m).

Zbiroh leží na rozhraní CHKO Křivoklátsko a brdských lesů. První písemná zmínka o obci Zbiroh pochází z roku 1230. V roce 1369 byla tato původní trhová ves povýšena na městečko. Rožmberkové věnovali Zbirohu znak (červená pětilistá růže na stříbrném poli), pečeť, právo k vaření piva a konání trhů. Při návštěvě císaře Františka Josefa I. v roce 1897 bylo městečko Zbiroh povýšeno na město.

Zajímavostí je tzv. Strousbergova dráha, kterou stavěl v letech 1873-1875 železniční podnikatel a majitel zbirožského panství Bethel Henry Strousberg na trase Františkov - Zbiroh - Kařez - Zaječov - Strašice - Dobřív - Mirošov. V několika místech byly postaveny náspy a někde i položeny koleje. Strousberg se ale dostal do finančních problémů a dráhu nedokončil, roku 1875 byl na dva roky uvězněn a jeho majetek připadl věřitelům. Další pokus o zprovoznění dráhy byl zahájen roku 1911, ale kvůli světové válce nebyl realizován. Československé dráhy projevily snahu obnovit trať v roce 1924, ale také neuspěly.

Kostel sv. Mikuláše byl původně gotický kostel, přestavený barokně architektem F. Spannbruckerem. Stavba má loď na půdorysu kříže, užší obdélný presbytář a hranolovou věž po jeho severní straně. Zařízení svatyně je převážně novogotické. Obraz sv. Mikuláše na hlavním oltáři je dílem Františka Antonína Müllera z roku 1732.

Cesta vedla nejprve kousek přes městečko na kraj lesa. V lese už taková mlha nebyla a šlo se mi moc dobře. Šla jsem nejprve podél plotu zámeckého parku, později jsem začala stoupat podél skalnatého hřbetu k vrcholu Světoviny (560 m), což je moc hezký kus cesty. Z vrcholu toho dnes bohužel moc vidět nebylo, ale mně to ani moc nevadilo.

Nádvoří zámku Zbiroh, cesta po zelené turistické značce ze Zbirohu, na vrcholu Světoviny, Čertova skála

Vešla jsem bránou do zámeckého parku, ale zámek jsem uviděla až když jsem k němu téměř došla. Udělala jsem si tady několik fotografií, ale moc toho na nich vidět není. Na prohlídku zámku jsem dnes z časových důvodů nešla, i když zde probíhají prohlídky po celý rok. A bylo zde i poměrně dost lidí, kteří sem kvůli prohlídce přijeli.

Zbiroh je původní hrad přestavěný na zámek ve stejnojmenném městě. Patří mezi největší zámky v Čechách, má 224 místností. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka. O vzniku pojmenování hradu Zbiroh vypráví pověst, podle níž ve zdejších lesích zabloudila a přenocovala šlechtická družina. Když se ráno probudili, všude kolem se povalovaly jelení parohy. Pán je přikázal posbírat a od toho vzniklo jméno Zbiroh.

Zbiroh pravděpodobně patří k nejstarším šlechtickým hradům v Čechách, ale doba jeho založení je nejasná. Za zakladatele je považován Břetislav ze Zbiroha, zmíněný v roce 1247. Později byli mezi vlastníky hradu rod Drslaviců (Děpolt ze Zbiroha), král Přemysl Otakar II., rod Rožmberků, král Zikmund a rod Kolovratů. Za Hanuše II. z Kolovrat byla dne 9. srpna 1469 v hradní kapli vyhlášena církevní klatba na krále Jiřího z Poděbrad. Poté byl Zbiroh ve vlastnictví Šternberků, Lobkoviců a od roku 1594 císaře Rudolfa II., který jej nechal přestavět na renesanční zámek, k němuž přibyl i zámecký park a rozsáhlá lovecká obora. V době, kdy patřil hrad Habsburkům, sloužil hrad také jako královský žalář. Po bitvě na Bílé hoře zde bylo vězněno 6 českých pánů, kteří nebyli popraveni, mezi nimi např. Vilém Popel z Lobkovic. Věznění šlechtici zde byli nátlakem nuceni ke konverzi ke katolické víře a poslušnosti vládě habsburské monarchie. Za třicetileté války byl Zbiroh dobyt a vypálen Švédy.

Zámecká brána, první nádvoří zámku, terasová zahrada zámku, pohled na zámek z terasové zahrady

V roce 1868 zámek od Habsburků zakoupil za 9,5 milionu zlatých podnikatel baron Bethel Heinrich Strousberg, který jej v letech 1869 až 1870 razantně přestavěl podle projektu architekta Augusta Ortha do novorenesanční podoby. V roce 1879 po Strousbergově bankrotu prázdný zámek koupili Colloredo-Mansfeldové.

Ve východním křídle bydlel v letech 1912-1928 se svou manželkou a dvěma dětmi malíř Alfons Mucha. Pronajal si zde velký sál s prosklenou střechou, kde namaloval slavný obrazový cyklus Slovanská epopej, který byl v letech 1962-2011 a i nyní vystaven na zámku v Moravském Krumlově. Mucha si do svého ateliéru na zámku zval místní obyvatele, nejčastěji z řad Sokolů či ochotnických spolků, které aranžoval a stavěl do kompozic, které si fotil a podle těchto fotografií pak maloval postavy do svých obrazů. Za Muchou, který byl členem české zednářské lóže, se na zámek sjížděli zednáři z celého světa.

V letech 1943 až 1945 byl zámek sídlem štábu SS. Ve sklepních prostorách pod tzv. ermitáží se příslušníci SS setkávali, aby zde prováděli mystické rituály. Důvodem, proč si vybrali toto místo, má být síla, která vyvěrá z trhliny z nitra země. Po druhé světové válce se areál zámku stal majetkem Československého státu a byl využíván armádou. Zámek stojící na okraji vojenského prostoru Brdy, se stal dobře utajeným místem, kam se nikdo z veřejnosti nedostal. Přímo v zámku byly umístěny radiotechnické pátrače Tamara, Ramona a Vera, které odhalovaly pohyby letadel NATO a dalších jednotek v západní Evropě. Získané informace se odtud odesílaly na velitelství Varšavské smlouvy do Moskvy. Buližníková skála, na které zámek stojí a která odráží rádiový signál, fungovala jako vynikající přírodní zesilovač. Pobyt vojáků zámku neprospěl. Zdemolován byl i apartmán, v němž pobýval Alfons Mucha. Vojáci zámek začali opouštět až v roce 1997. V roce 2004 jej získalo město Zbiroh, které ho následně prodalo firmě Gastro Žofín. Dne 18. června 2005 byl zámek poprvé otevřen veřejnosti.

V zámku se v současnosti (2022) nachází hotel, krčma a wellness. V části jsou vybudovány prohlídkové okruhy. Je zde také možnost přespání v historické hladomorně. Ve sklepních prostorách pod ermitáží byl vybudován vinný sklep, kde se konají degustace vína. Zámek má své vlastní vinice, které patří k nejvýše položeným v Česku (550 m n. m.). Byly znovu obnoveny v roce 2018, neboť původní vinice, které založil již Rudolf II., byly zrušeny při pobytu armády.

V době svého založení Zbiroh patřil ke hradům bergfritového typu s dvoudílnou dispozicí. Z první fáze výstavby pochází v pětibokém hradním jádře volně stojící okrouhlý bergfrit. Podél nejdelší strany jádra stával palác, v jehož prvním patře se dochovala kaple ze 14. století. Na východě byla ukončena arkýřem zaklenutým žebrovou klenbou. Během pozdně gotických úprav bylo předhradí opevněno několika okrouhlými dělostřeleckými baštami, z nichž se v přestavěné podobě dochovala jediná. Do předhradí se vjíždělo čtverhrannou branskou budovou, která byla zbořena při Strousbergově přestavbě.

V prohlídkovém okruhu zámku je expozice věnované historii od Přemyslovců až do doby secese. Dva salónky jsou věnované Alfonsu Muchovi, jeden jeho působení v zednářské lóži, druhý jeho malířské tvorbě. Velký sál, v němž Mucha vytvořil Slovanskou epopej, slouží jako koncertní a výstavní sál. Další část expozice ukazuje život v různých historických epochách.

Na zámku se nachází 163 metrů hluboká studna, která údajně pochází z 12. století a je nejhlubší ručně raženou hradní studnou v Česku. Razili ji havíři z Příbrami a vykopat ji trvalo 70-80 let. Studna se ve vertikálním směru stáčí do šroubovice, což je způsobeno náročným hloubením do mimořádně tvrdé buližníkové skály. Během pobytu vojáků na zámku byla třetina studny zanesena odpadem. Vyčistit ji trvalo rok a půl.

Lvi u vstupu do zámku, cesta v mlze od zámku na vlak v Kařezu, Čapský rybník

Od zámku jsem se už vypravila do Kařezu na vlak. Nejprve jsem šla kousek po modré turistické značce směrem z města, pak pokračovala po zpevněné cestě až k hlavní silnici a po hrázi Čapského rybníka jsem došla znovu na modrou turistickou značku. Po ní, a později po žluté turistické značce kolem dalšího rybníka, Dvorského, a podél trati jsem došla na nádraží.