Žďákovský most

Kaňon řeky Vltavy je tak zajímavé místo, že by se sem mohl člověk vypravit na nespočet výletů. Já jsem si dnes vybrala cestu z obce Hrejkovice na pravém břehu Vltavy, odkud jsem převážně po neznačených lesních cestách došla k Orlické přehradě s unikátním Žďákovským mostem a pak do Kostelce nad Vltavou. Šla jsem sice většinou po neznačených cestách, ale byly to ponejvíce zpevněné lesní cesty a nedalo se v lesích téměř zabloudit. Až téměř na konci cesty jsem se napojila na červenou turistickou značku, která mě dovedla ke Žďákovskému mostu.

Více než 540 m dlouhý technicky unikátní Žďákovský most, je silniční most přes řeku Vltavu (km 159,8 ) v místě vodní nádrže Orlík. Byl dokončen v roce 1967. V té době byl odborníky považován za největší prostý plnostěnný dvoukloubový ocelový obloukový most na světě. V současné době je pravděpodobně na 27. místě na světě a své prvenství si se svou výškou 90 m nad dnem údolí a 50 m nad vodní hladinou drží v rámci České republiky dodnes. V roce 2001 byla v rámci sympozia Mosty 2001 v Brně udělena Žďákovskému mostu cena Most století v kategorii ocelových silničních mostů. Pojmenován je podle zatopené obce Žďákov. Největší rozpětí mostu činí 362 m. Autorem architektonického návrhu byl Karel Vejmelka, hlavním projektantem byl Oskar Oehler, a autorem-projektantem byl Ing. Josef Zeman.

Žďákovský most, krajina nedaleko Hrejkovic s rybníkem, cesta lesem

Přehradní hráz Orlík byla budována v letech 1954 – 1961. Jejím autorem je inženýr Alois Kraus. V rámci exkurzí je do ní možno nahlédnout. U paty hráze byla na levém břehu postavena hydroelektrárna se čtyřmi Kaplanovými turbínami. Na pravém boku hráze je ozubnicový výtah pro lodě, který nahrazuje plavební komory obvyklé na jiných přehradách. Jižně od hráze je na levém břehu přístav lodní dopravy po Orlické přehradní nádrži, která zajišťuje spojení hráze s Orlíkem nad Vltavou a s hradem Zvíkov.

První výhled z cesty na Orlickou přehradu, Žďákovský most přes přehradu Orlík, přehrada Orlík (stále ještě chybí  dost vody)

V průběhu výstavby tohoto vodního díla bylo zatopeno několik vesnic a osad. Jsou to Orlické Zlákovice, Zbenické Zlákovice, Těchnice, Korce, Kořensko, Lavičky, Horní Lipovsko, Dolní Lipovsko, Podskalí, Radava, Velký Vír, Žďákov, Letoštice, Podolsko, Červená, Saník. Vzniklému umělému jezeru muselo dále ustoupit 14 mlýnů, velký počet pil a další obytné a hospodářské stavby. Pro výstavbu přehrady byla vybudována dlouhá železniční vlečka z Tochovic.

Povodeň v srpnu 2002 znamenala pro vodní dílo Orlík velkou zkoušku. Těleso přehradní nádrže přečkalo tuto povodeň bez poškození s výjimkou elektrárny, která byla vyplavena vlnami vody ze spádu z přelivů. Vlny zničily také příjezdovou cestu k elektrárně a most pro pěší v Solenicích, proud vymlel přilehlé břehy pod přehradou a poškodil i lodní zdvihadlo.

Popularitu Orlické přehrady zvýšily tzv. Orlické vraždy. Skupina pěti sériových vrahů v letech 1991–1993 za účelem peněžního zisku zavraždila pět lidí, vesměs podnikatelů, a těla obětí většinou ukrývali do sudů, do nichž nalili louh a shodili je do Orlické přehrady. Mrtvoly se však v přehradě objevovaly i v dalších letech. Přehrada se zřejmě stala oblíbeným místem pro ukrývání mrtvol i pro další vrahy, dokonce ještě v roce 2021 zde potápěči nalezli torza dvou těl.

Došla jsem na most, abych si odtud vyfotografovala vodní nádrž, a pak se opět vrátila na pravý břeh Vltavy. Od mostu jsem pak pokračovala po modré turistické značce do Kostelce nad Vltavou.

Kostelec nad Vltavou je obec v Jihočeském kraji v okrese Písek na pravém břehu řeky Vltavy. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1318. Kostelec stejně jako mnohé okolní vesnice Zahrádka, Jickovice, Radvánov náležel k majetku benediktinského kláštera v Břevnově. Řeholníci založili na vyvýšeném návrší kostel, kolem kterého později vznikla ves. Jméno obce je zřejmě odvozeno od slova kostel. Bylo zde zřízeno proboštství. Od roku 1406 ves patřila k majetku hradu Orlík. Klášterní panství zaniklo za husitských válek. Dalšími majiteli obce byli Zmrzíkové ze Svojšína, Švamberkové, Eggenbergové a po nich od roku 1727 Schwarzenbergové. V obci se také nachází 5 větších rybníků a další menší rybníky.

Kostel Narození Panny Marie, uprostřed budova fary, vpravo škola, vlevo špitál

Nejvýznamnější stavbou v obci je kostel Narození Panny Marie. Je vystavěn z lomového kamene (s výjimkou románských kvádříků v jižní zdi lodi) v podobě poněkud nepravidelného latinského kříže. Byl založen pravděpodobně mnichy břevnovského benediktinského kláštera. Stavbu zděného románského kostela lze předpokládat již koncem 12. či v první třetině 13. století snad v souvislosti se stavbami v nedalekém Milevsku. Nelze také vyloučit existenci staršího předchůdce kostela. Ke gotické přestavbě došlo v letech 1270–1280, nebo o něco později (možná až 1. polovina 14. století). Za oltářem se dochovaly dvě gotické fresky z doby před rokem 1350. Další úpravy probíhaly i během pozdní gotiky, jejich stopy však setřely mladší zásahy, takže do tohoto období můžeme zařadit pouze krov kostela dendrochronologicky datovaný do let 1447/8 a dva bohatě profilované pozdně gotické portály datované do druhé čtvrtiny 16. století. Podle účetních zápisů byly v letech 1597 a 1612 pořízeny dva mohutné zvony, a roku 1616 byla postavena pozdně renesanční západní věž. Na konci 17. století byl kostel zbarokizován - do zdí byla prolomena nová okna (1696) a byl pořízen barokní mobiliář (hlavní oltář 1693). Roku 1762 bylo dřevěné zvonové patro věže nahrazeno zděným, a tehdy byla zřejmě postavena i východní sakristie. Poslední stavební úpravy pocházejí z roku 1887, kdy byly proraženy arkády mezi lodí a přízemím obou oratoří. Stavební sloh kostela můžeme nazvat jako přechodný ze slohu románského do gotického.

Před ohradní zdí hřbitova s kostelem je umístěna na kamenném hranolu socha sv. Jana Nepomuckého. Pochází zřejmě ze sochařské dílny Matyáše Brauna a vytvořena byla kolem roku 1724. Sousoší je vedené v Seznamu kulturních památek. Další socha sv. Jana Nepomuckého je umístěna ve výklenku kostelní ohradní zdi.

Další významnou stavbou je fara z roku 1762, která je součástí skupiny tří historických budov, nacházejících se na návsi na malém prostranstvím na vršku západně od kostela Narození P. Marie. Vstupní průčelí všech budov je orientováno k SV. Jednotlivé navazující budovy tvoří ucelenou řadu s různými výškovými úrovněmi hřebenů střech, od jihu je to přízemní špitál, na něj navazuje patrová fara a skupinu budov ukončuje nárožní patrová škola.

Došla jsem ke kostelu a udělala si zde několik fotografií a pomalu se vydala na autobusovou zastávku. Dnešní výlet byl moc hezký, i když jsem se až do konce trochu bála, jak se mi podaří dostat se zpátky do Prahy (dvakrát jsem musela přesedat z autobusu do autobusu s minimálním časem na přestup), ale nakonec všechno dobře dopadlo.

Přehrada Orlik - Žďákovský most - Kostelec nad Vltavou - 7. března 2023