Zemská brána

O Zemské bráně jsem už několikrát slyšela v televizi, ale ještě nikdy jsem se k ní nevypravila. Až dnes. Cestu jsem začala v Klášterci nad Orlicí, odkud jsem pak pokračovala údolím Divoké Orlice po modré turistické značce až k silničnímu kamennému mostu.

Obec Klášterec nad Orlicí s necelým tisícem obyvatel leží asi 8 km severovýchodně od města Žamberk v Orlických horách při Divoké Orlici. V bezprostřední blízkosti obce, směrem po proudu řeky, se nalézá vyhledávaná rekreační oblast - vodní nádrž Pastviny.

První písemná zmínka o obci s původním jménem Orlitz (Orlík) a Orlička, pochází z roku 1279 a je zaznamenána v bule papeže Bonifáce VIII. ze dne 15. prosince 1295. Jiná zmínka je z "Formuláře" Tobiáše z Bechyně, ve které chválí úmysl postaviti zde v této krajině klášter. Datování těchto listin je mezi roky 1279 až 1290. Z toho je patrno, že Orlitz vznikla asi před rokem 1280.

Nejvýznamnější památkou obce je kostel Nejsvětější Trojice. Kostel byl od 13. století součástí jednopatrové budovy kláštera řádu křižovníků (cyriaků), který byl v 15. století vypálen husity (pozůstatky kláštera byly objeveny roku 1956). Pobořený kostel osiřel a byl obnoven roku 1452. Z časů obnovy po husitských válkách pochází kamenný základ hlavního oltáře, stůl, na němž jsou čtyři erby rodu Jiřího z Poděbrad. Zvláštností kostela je malba, která znázorňuje dvě podivné postavy. Kostel je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Obcí protéká Divoká Orlice. Je jednou ze dvou zdrojnic řeky Orlice. Její tok měří 99,3 km, z čehož 29,5 km tvoří česko-polskou státní hranici. Řeka pramení v horských rašeliništích Czarne bagno a Rašeliniště pod Zieleńcem na území Polska v nadmořské výšce 800 m, jižně od lázeňského městečka Duszniki-Zdrój. Na české území vstupuje nad osadou Trčkov v nadmořské výšce 695 m. Od soutoku s Černým potokem tvoří státní hranici v délce téměř 30 km. Leží při ní obce Orlické Záhoří a Bartošovice v Orlických horách. Pohraniční úsek končí malebným chráněným územím Zemská brána. Pod Kláštercem nad Orlicí a Lhotkou byla na řece postavena přehradní nádrž Pastviny s vyrovnávací nádrží u obce Nekoř. Dále řeka protéká obcemi Líšnice, Žamberk, Helvíkovice. Úsek mezi Liticemi nad Orlicí a Potštejnem tvoří romantické údolí s peřejnatou částí řeky, která je vodákům známá jako Litický oblouk. Od Doudleb a Kostelce nad Orlicí se tok řeky hodně zklidňuje. U Albrechtic nad Orlicí tvoří po soutoku s Tichou Orlicí řeku se jménem Orlice.

Kamenný most - začátek Zemské brány, Pašerácká lávka, Divoká Orlice, cesta údolím Divoké Orlice

Zemská brána je hluboce zařízlé údolí Divoké Orlice. Na strmých svazích se nacházejí skalní útvary, které jsou hojně využívané horolezci. Název je odvozen od skutečnosti, že toto údolí tvoří pomyslnou bránu do země České. Dnes se zde nachází přírodní rezervace stejného jména, kde předmětem ochrany je především balvanité řečiště řeky.

Z Klášterce jsem šla nejprve kousek po silnici a pak cestičkou, vedoucí nad řekou po úbočí stráně. Později vedla cesta v dolní části údolí, lemovaného příkrými stráněmi. V jednom místě se v lese vypíná asi 60 metrů vysoká Ledříčkova skála.

Kousek za touto skálou jsem došla k Pašerácké Lávce, postavené především pro potřeby dřevorubců a formanů, kteří sváželi dřevo z panských lesů. V nočních hodinách ji ale také využívali pašeráci k pašování různého zboží. Odtud tento název.

Přešla jsem přes lávku a pokračovala po levé straně řeky směrem ke Kamennému mostu. Most přes Divokou Orlici leží v přírodní rezervaci Zemská brána. Byl postaven v letech 1900 až 1903. V letech 2004 – 2005 prošel celkovou rekonstrukcí. Při rekonstrukci byl kladen důraz na zachování historických materiálů a také na jeho vzhled.

Divoká Orlice u Kamenného mostu, výhled do kraje z neznačené cesty, kostel Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Orlicí

Přírodní rezervace Zemská brána je situovaná kolem hlubokého průlomového údolí s přirozeným tokem Divoké Orlice. Z prudkých svahů vystupují rulové skalní výchozy, nejznámější je asi 60 metrů vysoká Ledříčkova skála s jeskyňkou. Skála je pojmenována po zbojníkovi Ledříčkovi, který v jeskyňce bydlel. Dle pověsti bohatým bral a chudým dával. Les v přírodní rezervaci je tvořen z větší části nepůvodními smrky, doplněný buky, jedlemi a javory kleny. Botanicky nejhodnotnější jsou porosty na březích řeky, kde můžete vidět bleduli jarní, kamzičník rakouskyý, lilii zaltohlavou, náprstník velkokvětý nebo kruštík širolistý. Údolí je vyhledávané turisty, prochází jím také naučná stezka. Můžu jen potvrdit, že dnes bylo na cestách v údolí opravdu dost lidí.

Na zpáteční cestu jsem si vybrala částečně odlišnou trasu. Od kamenného mostu jsem pokračovala po červené turistické značce až k horní hájovně. Tady jsem ze značené cesty odbočila a cestou po okraji lesa došla zpátky k řece na modrou turistickou značku.

Dnešní den začal hezky, ale skončil smutně. Dnes náhle zemřel člověk, kterého jsem měla moc ráda. Výlet k Zemské bráně tak bude už navždy spojen s touto smutnou a bolestivou událostí.

Zemská brána – 31. července 2024