Poslední den pobytu v jihovýchodním koutě Moravy jsem hned ráno odjela autobusem přes Bojkovice na zastávku nad Luhačovicemi, která se jmenuje Žilín, Paseky. Odtud jsem pak po červené místní a žluté značce sešla do Luhačovic k pramenu Aloiska. Když jsem sem přišla, řekla jsem si, že bych si mohla cestu trochu prodloužit a připomenout si procházky,...

Chráněná krajinná oblast Kokořínsko – Máchův kraj byla vyhlášena byla 12. dubna 1976. Její rozloha činí 410 km², nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 174 až 614 metrů, a nejvyšším bodem je vrchol Vlhoště. Krajina má kaňonovitý charakter. Jsou pro ni typické pískovcové skály, z nichž mnohé vytvářejí rozličné tvary – skalní převisy, drobné jeskyně,...

V Průhonickém parku jsem už byla několikrát. Vždycky to ale bylo příliš brzy nebo příliš pozdě, a tak jsem kvetoucí rododendrony a azalky nikdy neviděla. Povedlo se mi to až dnes. O parku a jeho historii jsem psala dost podrobně v minulém článku z 29. července 2022, a proto dnes zopakuji jen krátce jeho historii a zmíním se o hraběti...

Rejvíz jsem navštívila před několika dny, ale naplánovala jsem si odtud ještě další cestu. Po červené turistické značce jsem se vydala nejprve kolem Chlapeckých skal, což je asi 10 m skalní blok, k vrchu Bílé skály (922 m). Červená značka vrch obchází, ale na vrchol vedla cesta, a tak jsem se tam vydala. Myslela jsem si, že na vrcholu budou...

Kdysi, možná to už bude 50 let, jsem už na Rejvízu byla. Šli jsme se tenkrát podívat na Mechové jezírko. A tehdy jsem se také dozvěděla o hospodě, kde mají židle s vyřezanými hlavami stálých hostů. Dnes jsem se na Rejvíz vypravila znovu. Navštívila jsem nejen Mechové jezírko, ale i Lurdskou jeskyni a zastavila se také u nezvyklého památníku...

Na dnešní den jsem si naplánovala výlet do Javorníku. Chtěla jsem navštívit zámek a pak se ještě vydat na cestu ke zřícenině hradu Rychleby. Když jsem si ale cestu lépe promyslela, rozhodla jsem se výlet rozdělit a dnes navštívit jen zámek a prohlédnout si město. A do Javorníka se vrátit ještě jednou. Po příjezdu do městečka jsem se...

Před cestou do lázní ve městečku Lipová Lázně jsem si naplánovala několik výletů. Jedním z nich byla také návštěva Žulové, která dostala jméno podobně jako Vápenná, Písečná nebo Uhelná až po druhé světové válce podle místního tradičního průmyslu. V Žulové žije asi 1300 obyvatel.

Kdysi jsem jezdívala s kamarády z horolezeckého oddílu do skal. Při lezení jsem se sice docela bála a moc jsem nelezla, ale v oddíle jsem měla kamarády a v přírodě nám bylo moc dobře. Byla jsem tenkrát i v Příhrazských skalách, kam jsem se vypravila právě dnes.

Návštěva bývalé dělnické kolonie Buďánka s nedalekým vrchem Skalka na Smíchově byla tak říkajíc "z nouze ctnost". Chystala jsem se na výstavu Václava Špály do Muzea Kampa, a hledala jsem pro další část dne návštěvu nějakého zajímavého místa v Praze, kde jsem ještě nikdy nebyla. Nakonec se ukázalo, že to byla moc dobrá volba, i když den nezačal tak...

Mám v Praze vnučku a chtěla bych jí ukázat nějaká zajímavá místa kolem Prahy. Nemá moc času, a tak jsem hledala kratší výlety. Napadla mě cesta od lomu Velká Amerika přes další už uzavřené lomy na Karlštejn. Říkala jsem si ale, že ještě dříve, než jí výlet navrhnu, bych si měla cestu sama projít.

"Ó, Velvary, ó, Velvary, kde jsou mé tolary …". To je začátek známé písně, kterou má jako úvodní znělku i místní městský úřad. Velvary leží poměrně blízko od Prahy, ale ještě nikdy jsem si město neprohlédla. Snad jen jednou, a je to už hodně dávno, jsem přes něj jela autem.