Do Krkonoš jsem kdysi jezdívala poměrně často, ale stále je hodně míst, kde jsem nikdy nebyla. Jedním z nich jsou Kozí hřbety, a tam jsem se vypravila dnes. Cestu jsem začala na Sněžce, kam jsem vyjela lanovkou. Velká převýšení pro mě už bohužel moc nejsou. Po červené a modré značce jsem sešla do Obřího sedla a pokračovala dál přes Úpské...

Verneřické České středohoří jsem začala poznávat až vloni. Když jsem tu byla poprvé, krajina mě opravdu okouzlila, a navíc se mi zdálo, že je ještě nedotčená silným turistickým ruchem. Od svého prvního výletu jsem tady byla už několikrát. Dnes jsem se vypravila na zříceniny dvou hradů – na Pannu a na Kalich. Oba dva byly stavěny jako vojenské...

Minulý rok jsem šla z vrcholu Sedla do Liběšic a cestou jsem při výhledu do kraje směrem k východu viděla dva výrazné kopce. Jejich jména jsem neznala. Musela jsem se podívat do mapy. Jmenují se Vlhošť a Ronov. Neznala jsem ale ani krajinu, ve které tyto kopce leží, a proto jsem si sem naplánovala dva výlety. A na ten první,...

Kdysi mi jeden kamarád vyprávěl o krásenské rozhledně. Později jsem ji viděla na fotografii a musím říct, že mě opravdu zaujala a přála jsem si ji navštívit. Jenže dostat se do Krásna z Prahy veřejnou dopravou není zas taková legrace. Dnes mi to trvalo téměř 5 hodin, ale cestou se mi podařilo vyfotografovat si hrad Loket a prohlédnout si i...

Jihovýchodní kout Moravy jsem neznala. Sice jsem tudy kdysi projížděla a znám i název Moravské Kopanice, jak se tomuto území říká, ale to je tak asi všechno. Proto jsem se sem dnes vypravila.

Poslední den pobytu v jihovýchodním koutě Moravy jsem hned ráno odjela autobusem přes Bojkovice na zastávku nad Luhačovicemi, která se jmenuje Žilín, Paseky. Odtud jsem pak po červené místní a žluté značce sešla do Luhačovic k pramenu Aloiska. Když jsem sem přišla, řekla jsem si, že bych si mohla cestu trochu prodloužit a připomenout si procházky,...

Chráněná krajinná oblast Kokořínsko – Máchův kraj byla vyhlášena byla 12. dubna 1976. Její rozloha činí 410 km², nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 174 až 614 metrů, a nejvyšším bodem je vrchol Vlhoště. Krajina má kaňonovitý charakter. Jsou pro ni typické pískovcové skály, z nichž mnohé vytvářejí rozličné tvary – skalní převisy, drobné jeskyně,...

V Průhonickém parku jsem už byla několikrát. Vždycky to ale bylo příliš brzy nebo příliš pozdě, a tak jsem kvetoucí rododendrony a azalky nikdy neviděla. Povedlo se mi to až dnes. O parku a jeho historii jsem psala dost podrobně v minulém článku z 29. července 2022, a proto dnes zopakuji jen krátce jeho historii a zmíním se o hraběti...

Rejvíz jsem navštívila před několika dny, ale naplánovala jsem si odtud ještě další cestu. Po červené turistické značce jsem se vydala nejprve kolem Chlapeckých skal, což je asi 10 m skalní blok, k vrchu Bílé skály (922 m). Červená značka vrch obchází, ale na vrchol vedla cesta, a tak jsem se tam vydala. Myslela jsem si, že na vrcholu budou...

Kdysi, možná to už bude 50 let, jsem už na Rejvízu byla. Šli jsme se tenkrát podívat na Mechové jezírko. A tehdy jsem se také dozvěděla o hospodě, kde mají židle s vyřezanými hlavami stálých hostů. Dnes jsem se na Rejvíz vypravila znovu. Navštívila jsem nejen Mechové jezírko, ale i Lurdskou jeskyni a zastavila se také u nezvyklého památníku...

Na dnešní den jsem si naplánovala výlet do Javorníku. Chtěla jsem navštívit zámek a pak se ještě vydat na cestu ke zřícenině hradu Rychleby. Když jsem si ale cestu lépe promyslela, rozhodla jsem se výlet rozdělit a dnes navštívit jen zámek a prohlédnout si město. A do Javorníka se vrátit ještě jednou. Po příjezdu do městečka jsem se...